Ukrajina může být hnacím motorem zelené transformace v ocelářském průmyslu, ale náklady zůstávají v centru pozornosti zemí

V současné době mnoho ocelářských společností zahájilo dekarbonizaci a má dostatek finančních prostředků, aby poskytlo impuls pro rozvoj technologií zachycování a ukládání uhlíku (CCS). Pod pokračujícím dopadem války Ukrajina zvažuje provedení dlouhodobých rekonstrukčních prací, které z ní mohou učinit zemi, která bude řídit transformaci ocelářského průmyslu. Podle Světové banky si rekonstrukční práce na Ukrajině vyžádají nejméně 400 miliard dolarů a země v současnosti potřebuje 40 miliard dolarů, aby poskytla finanční prostředky na první část svého plánu na výstavbu zelené ocelárny s kapacitou 50 milionů tun ročně.

V budoucnu se může výroba železa přesunout z oblastí s vysokými náklady na energii a vodík do oblastí s nižšími náklady. Například Austrálie, Střední východ a Spojené státy mohou mít výhody ve výrobě vodíku, takže projekty na výrobu železa mohou být soustředěny do těchto oblastí a poté přepraveny do regionů, jako je Evropa, kde jsou náklady na výrobu vodíku vyšší, ve formě za tepla lisovaného blokového železa (nejlepší alternativní surovina pro ocelový šrot), nebo mohou být výrobní procesy přesunuty do oblastí s nižšími cenami elektřiny, jako je Švédsko nebo Norsko. Ve srovnání s rozvinutými zeměmi, které jsou ochotnější investovat do vodíkové energie, se rozvojové země (jako jsou země, které při výrobě oceli výrazně spoléhají na uhlí) rozhodnou spoléhat více na technologii CCS, která je levnější než jiná řešení, která stojí stovky eur (přibližně 60-100 eur/tunu), ale implementace trvá několik let. Článek vyžaduje pozitivní obsah a vyhýbá se negativnímu.